ZÁMĚR

Myšlenka vybudování vodní nádrže vznikla v roce 1998, kdy byly provedeny první průzkumy vytipovaných lokalit v okolí obce Přáslavice. Při výběru vhodné lokality byl kladen důraz především na zajištění vhodného zdroje kvalitní vody k napájení nádrže, konfiguraci terénu, uložené podzemní inženýrské sítě a objekty, začlenění díla do krajinného rázu předmětného území a v neposlední řadě na to, zda uvedený záměr neodporuje územně plánovací dokumentaci obce. Ve výběru rovněž sehrála významnou roli otázka majetkoprávních vztahů k pozemkům a jejich reálná možnost odkoupení. Takto byly prozkoumány a vyhodnoceny celkem čtyři vhodné lokality, které splňovaly většinu požadavků. Výběr lokalit poté začaly komplikovat někteří vlastníci pozemků, se kterými nebylo možno uzavřít dohodu o prodeji, případně směně za pozemky nabízené investorem. Tímto způsobem se velmi výrazně zúžil prostor pro realizaci zamýšleného záměru. V roce 1999 byla konečně nalezena velmi vhodná lokalita, která svým způsobem předčila nároky i očekávání investora. Oblast nacházející se při hranici s Vojenským výcvikovým prostorem Libavá v místě již dávno zapomenutém. Jednalo se o lokalitu, kterou protéká vodní tok Vrtůvka, rozlehlým údolím ve tvaru U na jedné straně ukončené sklaním masivem s lesními porosty, na straně druhé pozvolna přecházející přes travní porosty v polní pozemky. Poměrně široká údolní niva potoka byla tím pravým místem pro stavbu vodní nádrže. Území prosté inženýrských sítí, regulativy územně plánovací dokumentace realizaci záměru rovněž nebránily a značnou výhodou byly rovněž vlastnické poměry k jednotlivým pozemkům, které z větší části vlastnila obec Přáslavice. Velkou devizou tohoto území bylo i zjištění, že v dávné minulosti zde již vodní dílo existovalo, o čemž svědčily i objevené zbytky původní zemní hráze.

Koncem roku 1999 a v průběhu roku následujícího investor obci předložil svůj záměr a přistoupil k jednání o odkoupení většiny potřebných pozemků, včetně těch, které byly ve vlastnictví soukromých osob. Během tohoto složitého období se podařilo vykoupit všechny pozemky, na nichž byla plánována výstavba vodního díla, a to i sousedních, které byly v těsném okolí budoucího díla, jako součást údolní nivy vodního toku. Další etapou přípravy území pro výstavbu bylo na základě povolení příslušných správních úřadů odstranění náletových dřevin z pozemků v budoucí výtopě nádrže. Hrstka nadšenců se musela vypořádat s hustým porostem náletových dřevin, jejichž průměrné stáří se pohybovalo od 20 do 50 let. Bylo nezbytné celé území vyklidit, aby mohly probíhat další přípravné práce. Po geometrickém zaměření pozemků, byla připravena projektová dokumentace pro územní řízení k umístění stavby vodního díla. Vzhledem ke konfiguraci daného území a skutečnosti, že koryto vodního toku procházelo středem tohoto územím, bylo navrženo jediné, pro tuto lokalitu možné řešení. Tímto technickým řešením byl projekt průtočné vodní nádrže, kdy vodní tok takovouto nádrží volně protéká. Vzhledem k tomu, že navržené technické řešení bylo finančně nákladnější, než bývá u tzv. bočních rybníků a s přihlédnutím ke skutečnosti, kdy v daném území již v minulosti vodní plocha existovala, se investor rozhodl využít možnosti požádat o finanční příspěvek stát. Na Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR podal tedy žádost o finanční podporu z Programu revitalizace říčních systémů. Uvedený Program má v obnově vodních prvků v krajině, včetně dalších krajinotvorných opatření dlouholetou tradici a s jeho využitím bylo v minulosti obnoveno mnoho zaniklých vodních ploch, mokřadů i přirozených koryt vodních toků. Předložený záměr byl Poradním sborem Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Olomouc schválen a projekt díla doporučen k dalšímu stupni zpracování pro stavební řízení. Po získání vodoprávního povolení pro nakládání s vodami a stavebního povolení investor splnil veškeré požadované podmínky, které jsou klíčové pro další stupeň posouzení záměru Poradním sborem. Poradní sbor posoudil stavební dokumentaci, zkontroloval veškeré písemné podklady a doklady, které investor předložil a po přezkoumání všech aspektů revitalizační akce vyslovil doporučení pro poskytnutí finančního příspěvku ze státního rozpočtu.

Od okamžiku výběru vhodné lokality po kolaudaci vodního díla uběhlo neuvěřitelných 7 let. Proces přípravy záměru, vyřízení  několika desítek nezbytných vyjádření a stanovisek příslušných správních úřadů, vydání územního rozhodnutí, získání povolení k nakládání s vodami a stavebního povolení pro vodní dílo, včetně projednání revitalizačního projektu a podkladů pro získání státního příspěvku, byl velmi zdlouhavý, časově i finančně nákladný a především zcela vyčerpávající. Bohužel ani v případě snahy o obnovu přirozeného rázu krajiny, do níž investor vložil mnoho sil a nemalé prostředky, se v mnoha případech nesetkal s odporem a pochopením. A proto část ztraceného času lze přičíst na vrub lidské neochotě, lhostejnosti a zejména závisti. Je však nutno podotknout, že v drtivé většině případů, byl přístup jednotlivých dotčených subjektů a zejména úřadů velmi vstřícný a hlavně lidský. Za mnohé z nich je nutno zmínit alespoň Obec Přáslavice, Okresní úřad Olomouc, referát životního prostředí, Zemědělskou vodohospodářskou správu Olomouc, Městský úřad Velká Bystřice, Ministerstvo životního prostředí ČR. Největší pomoc, oporu a pochopení jsme našli u hrstky přátel a nadšenců, kteří byli přesvědčeni, že myšlenka vrátit přírodě to, co kdysi dávno ztratila je jediná správná cesta, a je povinností každého z nás svým dílem přispět, abychom se mi i další generace mohly těšit ze zázraků přírody. A za to jim dík. 

ZÁMĚR

Historie vodních staveb a využívání vodní síly pro lidskou potřebu v oblasti potoka Vrtůvka je sahá pravděpodobně už do druhé poloviny 19 století. V tomto historickém období se na místě dnešní vodní nádrže se nacházel menší rybník, který sloužil k akumulaci vody pro pohon vodního kola nedalekého mlýna. Tento průtočný rybník, vybudovaný přímo na potoce Vrtůvka však počátkem 20. století zanikl. Na místě původního vodního díla se do dnešní doby dochovala původní sypaná zemní hráz, obložená břidlicovými deskami (šifrem) a kameny. Podle průrvy v této hrázi, o velikosti cca 2,5 m lze usuzovat, že při velké vodě byla hráz protržena a uživatelé díla následně hráz již neopravili a od užívání rybníka upustili. Tímto však využívání vodní síly neskončilo. Z protokolu, který sepsala Okresní polní správa v Olomouci dne 20. června 1923 vyplývá, že zde byl na potoku vybudován pevný kamenný jez o délce 2 m, který nadržoval vodu v korytě toku, jenž byla pak následně přes regulovatelnou stavidlovou výpusť, odváděna do náhonu zvaného „Mlýnský potok“. Tímto náhonem o délce 566 m, různé šířky byla voda přiváděna na mlýnské kolo mlýna, jehož objekt se dochoval do dneška a obývají jej potomci mlynáře. Mlýnský potok ve své trase probíhal ještě malým rybníkem lichoběžníkového tvaru, který zřejmě sloužil jako vyrovnávací nádrž. Z citovaného protokolu dále vyplývá, že voda poháněla dřevěné vodní kolo s korečky na vrchní vodu, o průměru 3,6 m a jeho šířce 0,81 m. Počet obrátek kola byl 8 a jeho obvodová rychlost se rovnala hodnotě 1,21 m. Ke svému pohonu, za předpokladu 50% plnění potřebovalo průtok vody 0,088 m3/s. Síla, kterou kolo mohlo vyvinout při vodním spádu 4,3 m a 55% využití byla asi 2,8 HP (koňských sil). Ve mlýně se v dřívějších dobách mlelo obilí na mouku, pozdějizde zrno již jen šrotovalo. Provoz mlýna byl zhruba v polovině minulého století ukončen.

V současnosti zde po dobře propracovaném vodním systému, vybudovaném pro využití vodní síly již najdeme pouze nepatrné známky či fragmenty původních vodních děl a zařízení. Mlýnský potok, kterým byla voda vedena ke mlýnu, si i po svém zániku před desítkami let, a přes působení přírodních podmínek, zachoval svou původní trasu. Můžeme jej najít podle břehových porostů, které náhon dříve lemovaly a dosud věrně kopírují jeho směr. I samotné koryto náhonu, byť dnes již značně zanesené si stále ponechalo svůj profil. Rybníček ve tvaru lichoběžníka s názvem „Louže“ byl rovněž ve svém původním tvaru zachován, pouze ho svými korunami přikryly stromy a keře, které zde vyrostly od dob, kdy zde přestala téct voda. Nejvíce znatelným pozůstatkem vodního díla v krajině byla původní zemní hráz, navršená z vytěžené zeminy, proložená břidlicovými deskami a kameny.  Po těžbě zeminy, potřebné pro vybudování tělesa hráze, je možno v blízkém okolí najít několik tzv. materiálových jam. Kde se zemina těžila a odvážela na zhruba 150 metrů vzdálenou budovanou hráz. Na místě původní hráze dnes stojí hráz nová.Při zemních pracích byly v původní hrázi odkryty velmi zachovalé fragmenty dřevěné konstrukce výpustného zařízení (stavidla či požeráku), kterým byla regulována výška hladiny v rybníce, před jeho pozdějším zánikem. Byli jsme velmi překvapeni, že dřevěné trámce a fošny jejichž stáří bylo odhadnuto přibližně na 80 let, byly ve Nalezené zbytky dřevěných konstrukcí výpusti velmi dobrém stavu, bez známek rozkladu. Nelze tedy konstatovat nic jiného než to, že stavby vodních děl, byly našimi předky prováděny s obdivuhodnou poctivostí a fortelem. Tak, že ani zub času, ani matka příroda nedokázaly tyto díla beze zbytku vymazat z naší současné krajiny

VÝZNAM

Vodní nádrž, vybudovaná jako revitalizační projekt je velmi hodnotným krajinným prvkem. Obohacuje tak současnou krajinu, která obecně působí spíše jednotvárně, i když bylo podniknuto mnoho kroků k postupnému navrácení původního stavu, který z hlediska krajinného a přírodovědeckého byl mnohem přínosnějším. Uniformita krajiny vyplývá z minulosti, kdy se více přikládal důraz na maximální výtěžnost zemědělsky obhospodařovaných pozemků. Díky neustálé snaze zvyšovat pěstební plochy byla většina malých vodních nádrží a mokřadů přeměněna na ornou půdu. V té době došlo k mnohdy již nenapravitelným škodám. V případě vodní nádrže Vrtůvka lze však říci, že realizací stavby tohoto díla byl nešetrně a s velkým úspěchem v krajině vytvořen nový vodní a mokřadní ekosystém.  Vodní plocha s litorálním pásmem se stala novým domovem pro mnoho, na vodní a mokřadní prostředí vázaných druhů rostlin a živočichů, kteří jsou ve volné přírodě vzácní a mnozí rovněž chráněny zákonem. Tyto druhy z této lokality vymizeli se zánikem původního rybníka a proto jsme nadšeni, že se na toto místo opět mnozí z nich po několika desítkách let opět vracejí.

PARAMETRY

Vodní dílo zahrnuje údolní, průtočnou vodní nádrž, částečně hloubenou s nízkou sypanou zemní hrází, která je situovaná na stejnojmenném vodním toku Vrtůvka.

Základní parametry vodní nádrže:

 

Plocha vodní hladiny: Objem vody (při provozní hladině): Objem vody (při maximální hladině): Průměrná hloubka vody: Maximální hloubka vody: Minimální hloubka vody: Délka hráze: Výška hráze: Šířka koruny hráze: Šířka paty hráze: Kóta koruny hráze: Kóta bezpečnostního přelivu: Kóta rybího přechodu: Kóta provozní hladiny: Kóta minimální hladiny: Sklon návodního líce hráze: Sklon vzdušného líce hráze: Sklon břehu litorálního pásma: Průměr výpusti v mm: Maximální hltnost vyústního objektu: Rozměr požeráku š x d x v: Délka bezpečnostního přelivu:

7 740 m2 9 280 m3 12 000 m3 1,6 m 2,5 m 0,5 m 90 m 3,5 m 3,0 m 25 m 101,00 (míst. systému) 100,70 99,90 99,50 99,00 1:3 1:4 1:20   DN 600 0,576 m3/s 1,2 x 1,4 x 3,5 m 30 m